Náš modelářský kroužek byl letos pozván, aby se zůčastnil 12.ročníku setkání modelářů v Drážďanech jako vystavovatel. 

Po středečním naložení všech potřebných i nepotřebných věcí, přišel dlouho očekávaný čtvrtek 11. února 2016.

Naše posádka, pod označením - A - ve složení Dan a Kuba, vyrazila úderem šesté, směr Drážďany. 

Po nutném občerstvení auta i posádky v Ústí nad Labem,

jsme pokračovali dál.

V 9. hodin při našem překročení státní hranice, vyrazila druhá posádka s dvouhodinovým zpožděním, pod označením - B - ve složení Jirka st. , Jirka ml. , Vilda, Honza, Jakub a Mirek z Prahy. 

Naše posádka mezitím dorazila díky vinikající navigaci s názvem Kuba, do cíle cesty Messe Dresden. 

Po vstupu do výstavní haly, se nás ujali organizátoři a nasměrovali nás i s autem na přidělené místo. 

Nato začalo vykládání a třídění na jednotlivé hromádky nebo přímo na předpokládané místo, kudy povede trať. 

Když dorazila druhá skupina, měli jsme vše vyloženo a dokonce postavené první čtyři metry kolejiště. 

Ještě se navezlo pár věcí z druhého auta a všichni se vrhli na stavění. 

Sice jsme měli plán kolejiště vymyšlen už z Prahy, ale v průběhu stavby jsme ho trošku pozměnili. 

Ještě jsme neměli vše hotovo a už vůbec ne zprovozněno, když u nás začala natáčet reportáž místní televize.

Kolem půl osmý bylo hotovo a tak jsme zamířili ubytovat se na hotel. 

Po ,,mírném ” bloudění po městě se nám to nakonec podařilo. 

Hned po ubytování,  jsme vyrazili do nočního města. Při hledání, kde se najíst, jsme nachodili dobré čtyři kilometry. Oklikou přes hlavni nádraží, jsme nakonec zakotvili u stánku s klobásami, odkud jsme původně procházku začali. 

V pátek ráno, po vydatné snídani na hotelu, nás čekal první výstavní den.

 Dopoledne se náš tým trochu rozrostl.

Ani jsme se nestačili pořádně rozkoukat a už tu byla další televize.

Půl hodiny po příchodu návštěvníků, se spustil požární poplach – naštěstí jen planý. To jen ve vedlejší hale, kde se jezdilo s modely parních vlaků na skutečné uhlí, zapomněli větrat.

Celý den jsme se pak nezastavili a stejné to bylo i v následujících dnech.

Měnil se jen náš počet a složení – během celého víkendu různě přijížděli, pomáhali a zase odjížděli další členové našeho modelářského kroužku  i jejich rodinní příslušníci. 

Návštěvníci obdivovali nejen zpracování krajiny i detailů na jednotlivých panelech, kde byl uveden i věk jejich tvůrců, ale i to, jak i menší děti dokázaly řídit provoz na kolejišti.

V Německu je poměrně dost železničních modelářských klubů, ale náš modelářský kroužek pro ně byl výjimečný především svou prací s malými a mladými  modeláři  i  s výsledky své činnosti. Pro mnohé z návštěvníků  bylo téměř nepochopitelné, co děti pod vedením svých vedoucích dokázaly vytvořit.

V sobotu jsme byli po uzavření výstaviště pozváni na společné posezení s rautem, po kterém si vše v klidu mohli prohlédnout a prodebatovat i vystavovatelé.

Zájemci se také mohli svézt na již zmíněných modelech vlaků, čehož většina hojně využívala.

Někoho v neděli už čtyřdenní vystavování zmohlo.

Po 18. hodině se  brány výstaviště uzavřely a nastal velký úklid.

Kolem půlnoci jsme se pak všichni šťastně vrátili domů.  

                                                           Daniel a Petra Siganovi